Mám jednu tetu v Bechyni,
jezdí k nám na návštěvu.
A hrabe se nám ve skříni,
a na dráze má slevu.
Druhou tetu mám v kolíně,
má na náměstí dům.
V něm sedí s kočkou na klíně,
a přitom pije rum.
Nejpodivnější ze všech tet,
je ale teta třetí.
Má jeden žaludeční vřed,
a asi sedm dětí.
Ta pije whisky se sodou,
a někdy taky bez.
A tahle teta náhodou,
má hrozně ráda jazz.
Sousedi,
když jdou do kina,
tak teta světlo zhasíná
a do vzpomínek potichu se noří.
A pak se chápe trumpety,
na kterou strýček před léty,
hrávával při požárech svoje hoří.
A v melodii teskné
se pokoj rozplyne,
jak se ta trubka leskne
a teta v kombiné.
Sousedi,
když se vrací zpět,
nejpodivnější ze všech tet,
přestane hrát a tváří se zas přísně.
A v pokoji za ní zavřená,
zůstává tichá ozvěna,
tý její smutný, vopuštěný písně.
"Cárárá.
A jedem ještě jednou, jo?
To je zajímavý,
nikdy v životě jsem nechodil na hodiny piana.
A není to znát.
A trilek!
Zbožňuji trilky.
Spodek, trilek, král a eso.
Stejně musím si jednou zahrát v Rudolfinu.
Tam bejvá vždycky slušně naladěný piáno,
a potom, to je to hlavní, tam choděj fajnový lidi."
Sousedi,
když se vrací zpět,
nejpodivnější ze všech tet,
přestane hrát a tváří se zas přísně.
A v pokoji za ní zavřená,
zůstává tichá ozvěna,
tý její smutný, vopuštěný písně.
"Ani jeden přehmat!
Pardon!"
